V některých obcích se v období první republiky nepodařilo vybudovat sokolovnu. Líbeznicve patřily mezi ně, ale v roce 2016 tento dluh občanům splatily. Dřevák měl mít primárně sportovní funkci. Okamžitě po otevření však začal uspokojovat mnohem širší škálu společenských aktivit od sportovních přes koncertní po obřadní. Neplánovaně se stal komunitním kulturně sportovním centrem. Rysem návrhu je jednoduchost. Tvarová lapidárnost vyjadřuje dům, který se nebojí stát samostatně, dispozice je prosta schodišť a výtahů, technika vnitřního prostředí je postavena na přirozené aeraci vzduchu a přirozeném osvětlení. Konstrukce je dřevěná, tedy z dotykového materiálu, aby dosednutí tohoto „Moby Dicka“ do centra obce bylo co nejněžnější.

Stavba v otázkách a odpovědích

Odpovídá architekt Jan Hájek

Věděl jste od začátku, že půjde o dřevostavbu, nebo jak jste říkal často na kontrolních

dnech – o dřevák?

Udělat něco obyčejného a přece výjimečného. Pozoruhodnou boudu - taková byla

představa.

Jaké omezení přineslo využití dřeva jako hlavního materiálu stavby?

Dřevo je přirozený stavební materiál provázející od počátku naší civilizaci, takže o jakémkoli

omezování nemůže být ani řeč.

Jaké výhody má dřevo pro užití v takové stavbě?

Z hlediska provádění je to princip suché výstavby, takže stavbu lze provádět rychle. Nosníky

se vyrobí v továrně, jsou lehké, takže se s nimi dobře manipuluje. Po sestavení na místě jsou

okamžitě únosné, stavba je sestavena velmi přesně. Z hlediska ekologického je dřevo

obnovitelný zdroj, dřevo je místní materiál, má dobré tepelně izolační vlastnosti… a

především voní, když se do něj opře slunce, je příjemné se ho dotknout a je příjemné ho

vnímat vizuálně.

Fasádu tvoří lepené modřínové lamely. Nejsou ošetřeny žádným nátěrem. Není to na úkor

trvanlivosti?

Právě proto, že jsou modřínové, tak není třeba nátěrů pro prodloužení životnosti. Modřín je

nejpryskyřičnatější dřevina. Pryskyřice jí chrání a životnost modřínu tak odborníci odhadují

na 50 let. Modřín je zvolen proto, že nevyžaduje nátěry pro prodloužení životnosti. Nátěry na

dřevěných stavbách se musejí obnovovat v dvouletých cyklech, což by pro Líbeznice nebylo

vhodné řešení z hlediska nákladů na údržbu. Proto jsme se rozhodli více investovat v rámci

investičních nákladů do této kvality. Jinou stránkou věci je barevnost, kdy je třeba počítat

s tím, že dřevina časem získá patinu a stavba získá barevný melír v odstínech podle

povětrnostních zátěží z různých světových stran. Dřevo je živý materiál jeho proměňování

v čase je záměr návrhu.

Jak se celá budova chová z hlediska úspor energií? Z čeho vlastně jsou stěny tělocvičny?

Budova je nadstandardně zaizolována tepelnou celistvě vícevrstvou tepelnou izolací,

v součtu cca 300 mm, stejně tak okna a dveře jsou tepelně izolační a samotná dřevěná

konstrukce přispívá k příznivým tepelněizolačním parametrům, neboť odpadají tepelné

mosty nosných konstrukcí.

Jako radiátory jste využil paradoxně jednu z nejstarších technologií – mnohde jsou jen

masivní ohýbané trubky? Není to celé proti současnému trendu moderních těles

s bohatým žebrováním? Na několika místech jsou trubky opatřené kruhovým žebrováním

jako v průmyslových prostorech ze 60. či 70. let? Není to retro řešení na úkor soudobých

poznatků a trendů v úspoře energií?

Architektura je vázaný systém a toto je dobrý příklad. Design otopných těles je jednotlivost,

ale z hlediska ekologické polohy věci jde o to, jak se v těch tělesech zatopí. Zdroj tepla se

dimenzuje podle tepelných ztrát objektu. Ty se odvíjejí od celkového stavebního návrhu, což

je základ, pokud mluvíme o správném nebo nesprávném energetickém konceptu. Naše

stavba má objem čtrnácti rodinných domů a zdroj tepla odpovídající výkonu kotle pro jeden

rodinný dům. To je důležité. Stejně tak je stavebně technické uspořádání navrženo i ve

smyslu úspor energie vynakládané na chlazení.

Je třeba říci, že „moderní“ není totéž co „přetechnizované“. Od padesátých let, kdy lidé byli

okouzleni skleněnými domy, jejichž funkčnost byla zcela závislá na strojním chlazení se

společnost vyvinula směrem od nekritického pohledu na technologie k uznání historických

stavebních metod a k zájmu o člověka, který přes staletí zůstává neměnnou entitou.

Jedním z největších oříšků celé stavby bylo správné řešení akustiky v sále tělocvičny, kde se

mohou konat i koncerty a zábavy…

Ano, budova je stavěna nejen jako sportovní stavba, ale nese v sobě i kulturní a společenské

možnosti. Díky dřevu, které je nejvhodnějším materiálem pro budování sálů s přirozenou

akustikou se budou Líbezničtí občané moci těšit z hudby a tance.

Jak moc se na přípravě projektu podíleli budoucí uživatelé? Nemluvili vám do toho moc,

nebo naopak málo?

Dlouhodobě kam přijdu, tam mluvím o Líbeznicích jako o vzoru demokratických postupů při

projednávání a schvalování architektury. Do návrhu mohl svobodně mluvit každý, kdo měl

zájem. Pro architekty je obyčejně nejlepším zadavatelem osvícený absolutista a

demokratický plebiscit je ten nejtěžší možný scénář, ale jsme bytostně přesvědčení, že

v případě veřejné stavby je to ten nejlepší a jediný možný způsob. Měl jsem z tak otevřeného

přístupu obavy, že se rozpadne koncept, ale musím říci, že upřímný zájem Líbeznických,

ochota naslouchat, umění vést věcný dialog a schopnost diskutovat na úrovni vedly nakonec

k příjemně prožitému večeru. Nikdy jsem nezažil takovou atmosféru. Plný divadelní sál lidí,

včetně dětí, kteří ve svém osobním volnu ve všedním dnu téměř do půlnoci vedli takovým

způsobem dialog o architektuře. Vůbec mi nevadilo trpělivě vysvětlovat, poslouchat a nechat

se inspirovat připomínkami. Nakonec – mám ten dojem - jsme se na tu stavbu začali těšit

všichni a mě to navíc dojalo.

Vrátím se ještě k tématu šetření. Je jasné, že obec tlačila náklady dolů. Kde jste ale

neustopil, aby se nešetřilo na nesprávném místě?

No… ustupovali jsme v návrhu a při vytváření projektu, kde se třikrát snižoval rozpočet, ale

při realizaci už se neustupovalo. Při návrhu jsme eliminovali zbytné prostory, které nám

pomohly snížit stavební objem nebo zjednodušit konstrukční řešení a uzly. To byl případ

chodeb a schodišť. Také jsme lowtechově řešili technické vybavení budovy, zejména

techniku vnitřního prostředí jsme řešili na úkor složitých investičně a provozně nákladných

technologií jednoduchými prostředky, kupříkladu větrání a klimatizaci. Neustupovali jsme

z představy dřeváku a také z kvalitního provedení prvků, které se často rozbíjejí, jestliže

nejsou kvalitní – to jsou všechna okna a dveře.

Co byste si pro tu budova jako její autor do budoucna přál?

Aby byla jak si ji líbezničtí v sále divadla vysnili, aby pomohla přetvářet jednotlivá individua

na společenské osobnosti, aby byla tmelem, svorníkem a společným jmenovatelem společně

prožívaného života, aby odtáhla lidi od přitroublých televizních pořadů, zpřetrhala

neviditelná chapadla chytrých mobilů a vrátila generaci dětí počítačů k míči.